Výběr vhodné podlahové krytiny závisí na mnoha aspektech. Rozhodně bychom se neměli řídit pouze financemi. Většina levných krytin se časem rychle prodraží. Podlaha je totiž spolu s vodovodními bateriemi a vypínači nejvíce namáhanou částí bytu.
Co rozhoduje při výběru podlahové krytiny
- náročnost a druh provozu
- životnost a odolnost krytiny
- technické podmínky
- styl a zařízení domu i konkrétní místnosti
- velikost daného interiéru
- hlučnost
- finanční možnosti
- estetické cítění
Vlastnosti dřevěných podlah
Upřednostnění dřevěné podlahy vyplývá nejen ze současného módního trendu, který trvá již několik let, ale zejména její vlastnosti. Např. teplota podlahy a stěn je pro tepelnou pohodu člověka důležitější než teplota vzduchu v místnosti. Dřevěné podlahy velmi dobře tepelně izolují, a tak je lidská noha vnímá příjemně. Přitom mají dostatečnou tepelnou průchodnost, takže jsou vhodné v místnostech s podlahovým vytápěním (ne však ve všech případech).
Ocenit bychom měli i schopnost dřeva přijímat a vydávat vlhkost, což funguje v omezené míře i u lakovaných dřevěných podlah. Samozřejmě tam, kde vystačíme se dřevem upraveným pouze voskem nebo olejováním, regulace klimatických podmínek bude ještě lepší. Doporučená vlhkost vzduchu je 50 až 60 procent.
Pro člověka je dřevěná podlaha příjemná svou nášlapnou elasticitou. Chrání tak naše končetiny při chůzi a při nárazech (je to také jeden z důvodů, proč se v tělocvičnách používá právě tato podlaha), zabraňují únavě svalů a vazů.
Parketové podlahy ukládané jako plovoucí, zlepšují zvukovou izolaci až o několik decibelů. Při ukládání parket však nesmí být podlaha dotažená až ke stěně. Zkoušky prokázaly, že při tomto spojení by mohly vzniknout nežádoucí zvukové mosty, proto je nutné dodržet dilatace, a to nejen kvůli hluku, ale především proto, aby mohla podlaha pracovat. Pracováním se myslí roztažnost materiálu v závislosti na změnách klimatu v daném prostředí.
Povrchové úpravy jsou buďto olejované nebo lakované. U oleje se dnes velmi často setkáváme i s tzv. „tvrdým voskovým olejem“ – jedná se o kombinaci oleje a vosku, což nám zaručí větší odolnost podlahové krytiny. Jeho výhodou je i možnost lokální opravy. Při poškození lze na olejových podlahách případný vryp zakrýt opravným olejem, na lakovaných parketách bývá případná korekce vidět a časem se musí parkety v místnosti celoplošně přebrousit a opět nalakovat.
Dřevěné podlahy často poškozují domácí zvířata, které mají své cestičky. Na lakovaných parketách se po několika týdnech mohou objevit jasné stopy, kudy se čtyřnohý domácí přítel pohybuje. Na lakovaných podlahách totiž zvířatům kloužou tlapky o něco více, než na povrchu olejovaném, a tak instinktivně zatínají drápky. Proto je potřeba zvířatům drápky pravidelně zastříhávat a u dřevěné podlahy raději upřednostnit zhotovení s povrchem upraveným pouze olejem či tvrdým voskovým olejem, na kterém zvířata tolik nekloužou.
Výhody dřevěných podlah
- dobrá tepelná i zvuková izolace
- přírodní materiál
- schopnost přijímat a vydávat vlhkost
- možnost oprav
Dřevěné podlahy však nemusí znamenat jen nové položení. Oblíbené jsou i staré, samozřejmě dobře opravené, parkety a původní prkenné podlahy. Stejně jako staré domy, i staré podlahy mají v sobě pověstného genia loci daného interiéru. Tím, že z nich cítíme stopy předchozích generací, mají v sobě více života než nově položené podlahy, které jakoby ještě nežily.
Jaké dřevo zvolit
Již na začátku článku jsme zdůrazňovali, že výběr konkrétního typu podlahové krytiny ovlivňuje styl interiéru, předpokládané namáhání a náš vkus. Obecně platí, že dubové a bukové podlahy se mohou někomu zdát už trochu okoukané, protože se používají nejčastěji. Dub však velmi dobře odolává vlhkosti, módním vlnám i světlu. Některé dřeviny, např.. smrk, pařený buk nebo borovice, mají tendenci měnit vlivem světla svoji barvu. Cizokrajné dřeviny bývají sice dražší, ale jsou tvrdší a tedy i odolnější.
Druhy dřevin s číslem tvrdosti a jejich popis
Borovice (1,6) – po položení je světlá a boulovitá, působením světla se však jádro a křídlové suky časem zbarvují do červenohnědé. Menší tvrdost lze kompenzovat silnější nášlapnou vrstvou.
Bříza (3,8) – světlé, příjemně působící tvrdé dřevo. Roztroušené suky evokují přirozený vzhled.
Buk (3,8) – působí klidným dojmem. Načervenalý teplý odstín je nenápadný, proto se v interiéru vyplatí využít výraznější nábytek i barvu stěn. Buk poměrně výrazně reaguje na případnou vlhkost bobtnáním.
Buk pařený (3,8) – má tmavý, načervenalý odstín, podobný olši nebo třešni. Vlivem světla se však toto zbarvení ztrácí.
Dub evropský (3,7) – žlutohnědé dřevo, vhodné pro každý styl zařízení. Mluví se o něm jako o nadčasovém materiálu, který málo nabobtná a je odolný proti namáhání. Velmi dobře reaguje na změny vlhkosti a teplot v porovnání s bukem.
Dub mořený (5,6) – pomalu rostoucí, přebarvuje se na hnědo pomocí čpavku. Výsledný dojem je výrazný a ušlechtilý. Pokládá se za neškodnou alternativu tropického dřeva. Při použití v panelových bytech rovněž vysychá a rozestupuje se jako dub evropský. Každé prkno je vždy zabarvené v jiném odstínu, závisí to od množství ligninu v daném prknu.
Jarrah (5,3) – ochranáři tropických pralesů se nemusí obávat, neboť jde o dřevinu z Austrálie. Je to načervenalý tvrdý druh eukalyptu. Na podlaze působí velmi exkluzivně a stylově.
Jasan (4,0) – krásné strukturované dřevo v různých odstínech dle druhu. Dřevo je elastické, tuhé a odolné proti namáhání.
Javor kanadský (4,8) – velmi světlé dřevo, svými nahnědlými letokruhy působí atraktivně.
Smrk (1,3) – poměrně měkké dřevo procházející vlivem světla od bílé barvy s nažloutlým nádechem až do žluto-béžové. Suky umocňují přírodní vzhled.
